Wieder am Tatort, wieder zusammen, wieder mit dem RE1 unterwegs. Zu sich, zueinander und innerlich gefragt und mit einer großen Freude in den Straßen von Frankfurt an der Oder und Słubice auf der Suche nach Veränderungen, die sichtbar und verborgen sind. 

Kdo se hluku bojí, nesmí do Istanbulu. Tak by se dalo parafrázovat známé české rčení. Proto jsme se vydali do další části Istanbulu, která se nachází na asijské straně, abychom se vzdálili od turistického ghetta, jež působí strojeně a neautenticky a které podle nás odevzdává hodně zkreslený obraz Istanbulu. Snad to bylo dobré rozloučení.

Istanbul je pro nás poblíž našeho ubytování příliš rušný, takže jsme se vydali na cestu za klidem. Ten jsme nejdřív našli v Hagii Sophii, přes tisíc let staré mešitě, jež je opravdu velkým dílem a která slouží jako vzor pro ostatní mešity. Pak jsme přejeli přívozem na asijskou část Kadiköy.

Na Istanbulu je zajímavá spousta věcí, jednou z nich je pak bezesporu bazarová čtvrť. Jak už název napovídá, najde v ní člověk řadu bazarů, a to opravdu nepřeberné množství.

Proudy turistů nás strhly s sebou do chřtánu Sultanachmetu, kde se nachází legendární Modrá mešita a rozhlehlý park. Schválně jsme se však vzdali pochodování s masou a vydali se jinou cestou.

Přes chudou část Bulharska a cíp svažující se ke Středozemnímu moři jsme se dostali do Istanbulu. Rozloučili jsme se sympatickým Plovdivem a Kubou a zavítali do orientu, bývalého Konstaninopolu, kde dřív končíval legendární Orient-Express.

Kuba nám doporučil jednu skvělou kavárnu - artnews café. Jak už název napovídá, dá se tu nejen posedět při dobré kávě, ale i při umění nebo se začíst do několika časopisů o umění. Sem pravidelně razíme po snídani, abychom tu spočinuli a taky zodpověděli maily.

Po všelijakém putování a objevování si můžeme dát na zdejší krásy načas a více se ponořit do zdejších koloritů. To se týká nejen těch architektonických, ale i mezilidských a gurmánských.

Na řadě je příroda. Slasti města necháváme i my v neděli odpočinout a vyrážíme do nedalekých hor do vesnice s klášterem. Vše je zařízlé v horách, které jim dodávají jistou pýchu. Odtud pochodujeme po cestě kolem několika svatyní a pousteven. Cesta je občas lemovaná několik století starými studánkami. Až se ocitáme na okraji Národního p

I zde lze spatřit pozůstatky na 2. světovou válku. Památník rudoarmějce, který má ztělesňovat osvoboditele, je kousek od Kubova bytu. Je jen zvláštní, že Bulharsko prezentuje ruskou armádu jako osvoboditele, protože bylo za války dobrovolně profašistické, tudíž se dá jen stěží hovořit o nějakém osvobození od fašismu. Přesto je tu možné narazit na podobné monumenty, které uctívají ruská vojska.

Dalším zastavením je Plovdiv, druhé největší město Bulharska, kde máme kamaráda Jakoba Ráčka. Jedeme autobusem. S podivem zjišťujeme, že autobusové nádraží vypadá lépe a moderněji než vlakové, které se nachází hned vedle něj. Bernd si vzpomene, že se autobusová doprava na Balkáně těší větší oblibě než vlaková a že stejně vlastně neexistuje tolik vlakových tras.

Krásně jsme se vyspali. EasyHotel byl tentokrát útulnější. Vyrazili jsme místním metrem, které bylo i o všední den poloprázdné, do centra, abychom se podívali na zdejší krásy za denního světla. Podle našeho profláklého průvodce LonlyPlanet jsme se měli soustředit na několik pozoruhodných staveb: na mešitu, tržnici a vladní čtvrť.

Dnes jsme se přesunuli do bulharské metropole Sofii. Za Bělehradem zůstala krajina kopcovitá, před vjezdem do Bulharska jsme projížděli krásných kaňonem.

Abych pravdu řekl, Bělehrad si nás získal hned, jakmile jsme vyrazili do ranních ulic. Po noční procházce ulicemi, které byly poblíž hostelu, jsme je tak mohli vidět v ranním sluníčku. A byla to skutečně krása. Tolik rozličných architektonických stylů vedle sebe a přitom se vůbec nijak netříštily. Naopak působily decentně, ale i zároveň dynamicky.

Naposled nakoupit snídani na Oktogonu, zachumlat se do úzkého pokoje a vychutnat si pobyt v Budapešti, tak rozporuplné metropoli Maďarska, kterou jsme si oblíbili až na druhý pohled.

Turistická místa jsou jistě zajímavá, jenže pravý život daného místa se v nich většinou neodehrává. Proto jsme se vydali na průzkum zákoutí, do nichž nohy turisty jen tak nevkročí. Ocitli jsme se tak najednou v parku, který začíná pomníkem hrdinů a který pak přechází v ZOO a zábavný park.

Dnes jsme vyrazili na naší cestu po Balkáně. Zanechali jsme za sebou prvomájové kravály v Berlíně, které se každoročně odehrávající v ulicích německé metropole.